Chuť je jedním ze základních vrozených smyslů. Díky evoluci máme tyto smysly již zdokonalené. Dříve tomu tak nebylo a vše bylo o něco jednodušší.
Jak tedy dochází k vnímání chuti?
Jako všechno v lidském těle se i vnímání chuti děje fascinujícím způsobem, a to prostřednictvím tzv. chemoreceptorů. První náznaky přítomnosti chemoreceptorů se objevují již u jednobuněčných organismů. U člověka to funguje skoro stejně. Co nás od nich však odlišuje, je rozvinutější mozek, který je schopen zpracovat signály a receptory uložené na cestě potravy, která je přijímána. Samotný jazyk nic necítí, slouží jen k přijímání a následnému předávání informací. Vše se zpracovává v mozku, který pro plný obraz potřebuje informace i z dalších chemoreceptorů uložených na patře, hltanu, a dokonce i v horní části jícnu. To je důvodem, proč v průběhu nachlazení, rýmy a při přítomnosti povlaku na jazyku dochází ke změně vnímání chuti. Vnímání je změněno dokonce i ve tmě a v tichém prostředí.
Receptory sloužící ke vnímání chuti jsou soustředěny do chuťových pohárků, které se nacházejí většinou na jazyku ve stěnách jazykových papil. S tekutinou ústní dutiny je v kontaktu jen malá horní část chuťových pohárků. Buňky pohárků mají krátkou životnost a obnovují se přibližně jednou za 14 dní. K tomu, aby látka vzbuzovala chuťové vjemy, musí být rozpustná ve vodě.
V současnosti rozpoznáváme 5 chuťových modalit: slané, sladké, kyselé, hořké a umami. S pálivými vjemy potravin je tomu trochu jinak. Na rozdíl od ostatních modalit pálivé vjemy působí přes termoreceptory, případně receptory bolesti v zakončeních senzorických nervů. Molekuly látek přinášející chuťový vjem se vážou na bílkoviny senzoru určitého chemoreceptoru, což vede k podráždění nervů, které mají svá zakončení v chuťových centrech mozkového kmene. Takto dochází k řízení reflexů, které doprovázejí přijímání potravy.
Zajímá tě toto téma? Přečti si více!
autor: Nigar Jafarova
grafika a fotografie: Lucie Bašniarová
