Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp

Co jsou to náhradní sladidla a proč je (ne)konzumovat?

Pojem náhradní sladidla je označením pro relativně obsáhlou skupinu látek s velmi různorodou chemickou strukturou, které zpravidla využíváme jako neenergetickou alternativu cukru a dalších jednoduchých sacharidů (jako cukr označujeme sacharózu, disacharid tvořený dvěma molekulami – glukózou a fruktózou). Zatímco obsah jednoduchých sacharidů v potravinách nebo nápojích zásadně ovlivňuje jejich energetickou hodnotu, některá náhradní sladidla procházejí naším trávicím traktem v naprosto nezměněné formě, a proto z nich náš organismus není schopen energii získat. I přestože některé druhy sladidel v našem těle podléhají metabolickým pochodům, na celkový energetický příjem mají zanedbatelný vliv, neboť se tyto látky vyznačují mnohonásobně vyšší sladivostí, než má sacharóza, a jsou proto v potravinách obsaženy ve velmi malém množství. Je ale neomezená konzumace těchto látek tak výhodná, jak se na první pohled zdá?

Mlsání bez výčitek?

Obliba nízkokalorických výrobků s obsahem náhradních sladidel v současné době roste, což má svůj důvod – sladká chuť nám do jisté míry přináší pocit uspokojení a mnozí z nás si svůj život bez sladkostí nedokážou představit. V době, kdy se lidstvo potýká s rapidním nárůstem výskytu nadváhy a obezity, se náhradní sladidla jeví jako perfektní řešení – můžeme mlsat o sto šest a zároveň při tom nepřibírat na váze! Nízkokalorické potraviny s obsahem náhradních sladidel nás vábí svými označeními bez cukru, light či zero – vyvolávají v nás pocit, že jsou zdravější.

Než ale v obchodě automaticky sáhneme po dietní limče, je dobré uvědomit si několik věcí:

  • Většina těchto sladidel je syntetického původu a z hlediska naší evoluce se jedná o nové látky, u nichž stále jistě nevíme, jak na nás z dlouhodobého hlediska mohou působit.
  • Použití těchto sladidel pro výrobu potravin musí vždy být schváleno Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA), takže všechna aktuálně používaná sladidla v potravinářském průmyslu (v EU) byla vědecky posouzena jako bezpečná. I přesto je na náhradní sladidla nahlíženo jako na cizorodé látky, pro něž byly na základě studií stanoveny bezpečnostní limity přípustného denního příjmu (tzv. ADI). Kvůli jejich extrémně vysoké sladivosti se však využívají jen ve velmi nízkých koncentracích, a proto jsou potenciální zdravotní rizika takřka zanedbatelná.
  • Některá umělá sladidla (například sacharin či sukralóza), která nejsme schopni strávit, jsou z našeho těla vylučována ve stejné formě, jako jsme je přijali. Přes odpadní vody se pak dostávají do životního prostředí, kde figurují jako perzistentní kontaminanty (látky dlouhodobě setrvávající v životním prostředí, které mohou mít negativní vliv na živé organismy).
  • Umělá sladidla na rozdíl od cukru neaktivují dopaminergní oblasti středního mozku, které souvisejí s již výše zmíněným příjemným pocitem a uspokojením, takže ani po vypití hektolitru dietní koly pravděpodobně nepřestaneme mít chuť dát si ještě deset větrníků.

Přestože se nám konzumace nízkokalorických sladidel může zdát celkem výhodná, v našem jídelníčku by své stálé místo mít neměla. Pro zdravého jedince náhrada často démonizovaného cukru nízkokalorickými sladidly postrádá smysl. Mnohem větší význam má pro naše zdraví (a případně i pro redukci hmotnosti) celková energetická bilance a pestrá, nutričně vyvážená strava.


Zajímá tě toto téma? Projdi si následující odkazy!


autor: Šárka Altmannová
fotografie: Lucie Bašniarová
infografika: Tereza Junková

Nemůžeš se našich článků nabažit? Přihlaš se k odběru

Každý měsíc ti zašleme výběr těch nejlepších článků přímo na tvůj e-mail

Přečti si naše další články

Chceš dostávat naše články přímo do mailu? Tak se přihlaš k odběru!

Děkujeme ti za odebírání
našeho newsletteru

Každý měsíc se můžeš těšit na vybrané články,
které ti pošleme přímo na tvůj zadaný mail.